32. Českým rájem podzimem s Kacanovským Sokolem

Účastníci:  Marta, Věrka, Jirka, Libor, Tadeáš a Trejsy (pes)

Sešli jsme se v 7:10hod na Hlavním nádraží. Koupili jsme si jízdenky a sedli do vlaku, který odjel v 7.25 do Turnova. Poprvé s námi jel Tadeáš,  který se zúčastnil našeho pochodu Od knihovny ke knihovně a poslal nám mailem moc hezké fotky. V Turnově jsme přestoupili na motoráček. Minuli jsme stanici Turnov-město, Sedmihorky, Valdštejn a vystoupili v Borku.  Hned na stanici nás fascinoval pohled na Trosky. Počasí nám přálo, i když bylo chladněji a byl opar, takže výhledy byly omezené. První foto a vydali jsme se na cestu. Přešli jsme koleje a došli k rozcestí s mapou, která byla pokrytá jinovatkou. Tu Tadeáš odstranil. Po ŽTZ jsme se vydali k rybníkuVidlák. Pod jabloní jsme si nabrali jablíčka a došli ke stavení, kde od něj vlevo se pásli dva obrovští koně. Aspoň nám se zdáli být velcí. Přešli jsme potok a pokračovali lesem. Cestou jsme viděli několik studánek s různými přístřešky. U některých jsme se napili. Na svažité louce nás zaujalo stádo pasoucích se krav různých barev. Nejvíc nás zaujali šedé. Došli jsme k rybníku na křižovatku s rozcestníkem. Restaurace byla zavřená. Šli jsme na břeh a Libor nám ukazoval rodinku labutí, které zde viděl v létě a které už poněkud povyrostly. Tadeáš fotil a Libor jim házel housku. Kvůli Trejsy začal labuťák syčet a celkem nebezpečně se přibližovat, tak jsme je raději nechali v klidu. Pokračovali jsme stále po rovince Věžickým údolím. Minuli jsme další studánky. U jedné byl nápis: „Člověče pomni, voda je krev života.“ Vlevo pod pískovcovou skálou tekl potůček a na jednom místě tekl pod cestičkou do rybníku. Zde jej Věrka svými hůlkami vysvobozovala od listí. Odstranila spolu s Tadeášem listí a tím se zvýšil průtok vody. Poté jsme našli na můstku cedulku od Českého hydrometeorologického ústavu z Prahy. Něco zde zkoumají. Tuto cedulku jsme pak ještě našli i dál. Došli jsme k rybníku Věžáku, kde jsme obdivovali pískovcové skály na protější straně. Vzpomněla jsem si, jak jsem zde před lety jela s dětmi na kolech a koupali jsme se zde. Prošli jsme kolem krásných dřevěnic a zavřeného infa. Chvilku jsme čekali na Věrku s Tadeášem. Od rozcestí jsme pak pokračovali po silnici k rozcestí U Přibyla. Cestou jsme se kochali nádhernými barvami podzimu. Občas projelo auto a to se nám moc nelíbilo. Krásně to komentoval Tadeáš. Za námi šla velká skupina myslivců se psy. Odbočili do lesa na cestu a my pokračovali ke křižovatce, na které jsme odbočili vlevo mezi domky. Vystoupali jsme vesnicí k restauraci a těšili se na polévku, ale bylo opět zavřeno. Opět nás zachránila jabloň. A to dokonce odrůda Matčino. Výborné sladké. A opět nám posloužily hůlky Věrky ke schazování jablíček. Vrátili jsme se zpátky na křižovatku a po ŽTZ šli lesem k bývalému Podvyskeřskému rybníku, který zde od konce 19.stol. není, ale je zde zarostlá louka. U polorozpadlého stavení, které je obýváno, jsme v ohradníku viděli opět koně. Přivolali jsme je díky jablkům. Tadeáš jim celou svou zásobu věnoval. O pár metrů dál v další ohradě se páslo malé stádo zajímavých krav. Byly malé a hrozně chlupaté. Taky dostaly pár jablíček. Po MTZ jsme došli do Vyskeře, kde byla opět hospoda zavřená. Zatímco jsme hledali do ní vstup (a nebyli jedinní), tak z protější strany na nás volala malá holčička, abychom šli k nim. Byla to místní společenská místnost, kde se právě vzpamatovávali z oslav padesátin. Pozvali nás dále a dokonce nám dali pivo. Rozloučili jsme se a šli se podívat o pár metrů výš na kostel. Když jsme přicházeli do vesnice, zrovna bily zvony na mši. Vstoupili jsme dovnitř, kde s námi začal mluvit místní farář. Všech se nás zeptal na křestní jména a řekl nám datum svátku, jméno v latině a co znamená. Pak nám povídal něco o historii a o tom, že by potřeboval víc peněz na opravy a že má na starost osm farností a tři už dal dohromady. Příjemný pán, svěží, přestože mu bylo skoro osmdesát. Nejlepší bylo, když šel s námi ven, tam seděl Tadeáš na schodech a on se ho zeptal: „Chlapečku, a jakpak ty se jmenuješ?“ A náš třicetiletý chlapeček mu odpověděl. Prohlédli jsme si starou dřevěnou zvonici a hřbitůvek a šli dál na vrch Vyskeř. Cestou jsme míjeli úžasnou starou původní chalupu, ve které bydlí starší paní, se kterou jsme si chvilku povídali. Podél Křížové cesty jsme vyšplhali na vrchol, kde je kaplička sv.Anny. Opět jsme viděli Trosky, nad kterými se právě vznášel balón. Odpočinuli jsme si na lavičce a sestupovali do Kacanov. Šli jsme po silnici až do cíle, kde jsme se moc nezdržovali, protože jsme museli ještě jít asi 4km na vlak do Turnova v 18:18hod. Nasadili jsme rychlé tempo. Přes Mašov kolem hasičské zbrojnice, kde bylo vloni posvícení, jsme došli na kraj Turnova. Motoráčkem jsme dojeli na nádraží do Turnova, kde jsme přesedli na vlak do Prahy. V něm byla „sauna“. Příjemně unaveni a cestou ukolíbáni jsme dojeli do Prahy. Opět další vydařený výlet.   zapsala Marta