31. Pochod Dr.R.Šumavského

Účastníci: Tadeáš, Víťa, Věrka, Katka, Irena, Dana, Marta, Alena, Naďa

Sedm zástupců Turbanu se nás sešlo na Hlavním nádraží, ze kterého jsme vyrazili v 8.20 do Uhříněvsi. Tentokráte s námi jeli poprvé Irena, Dana, Alena a Naďa. V Uhříněvsi čekali kluci. Naďa s Alčou si vybraly kratší trasu a my ostatní si prubli delší 28 km. Stejně jsme šli společně hezký kus, než nás holky opustily a do cíle došly samy dvě spolu.

Z nádraží jsme zabočili vlevo a po modré šli krajem Uhříněvsi podél nových domů vlevo a obory vpravo. Ze všech domů nás zaujal ekologický dům s upravenou zahradou. Kolem židovského hřbitova jsme pokračovali dál lesem, a pak silničkou mezi poli, kde nás předjížděl křičící cyklista, jsme došli k Podleskému rybníku, Pokřik cyklisty byl velmi originální, ale bohužel si nepamatuji, co křičel. V každém případě jsme o něm věděli včas a uhnuli jsme mu. Rybník byl z této strany ještě zamrzlý. Celý jsme ho obešli, přešli stavidlo, pod kterým stálo rozpadající se stavení. Za ním byly vidět nějaké ohrady. Šli jsme se podívat a dobře jsme udělali. Bylo zde stádo sobů i s mláďaty. Byli celkem plaší. Kousek za nimi byly další velké ohrady se stády jelenů. I na tu dálku byli ve střehu. Nádhera. Vše jsme si prohlédli, vyfotili a šli zpátky na hráz s památnými duby 300 let starými. Ze zastávky č.9  Naučné stezky Dubeč jsme se dověděli, že rozpadlé stavení byl kdysi mlýn. Podleský rybník se svými 14 ha je 2. největší v Praze. Za hrází jsme odbočili vlevo na bahnitou cestu. Zde jsme potkali dvě dívky na koních. Po projití jsme se zastavili na suché polní cestě, očistili si boty, nasvačili se a pokračovali do Dubče, kde se nám moc líbilo a dost dlouho jsme se zdrželi v nedávno otevřeném parku za opraveným Dubečským špejcharem. Po modré jsme prošli Dubeč a za ní jsme šli po silnici, pak mezi vilkami, přešli jsme Českobrodskou silnici a před nádražím Běchovice jsme zabočili vpravo. Šli jsme podél trati a zároveň Rokytky až k podjezdu pod tratí. Dál mezi vilkami a poli až k zastávce Bezděkovská, kde jsme se rozloučili s holkami a  my pokračovali dál mezi vilkami. Na konci ulice jsme šli kolem nově budovaného lesoparku. Podešli jsme opět trať a kolem rybníčku vlevo jsme se napojili na červenou. Po ní jsme došli znovu k silnici Českobrodská. Přešli jsme světelnou křižovatku a došli k pomníku Mistra Jana Husa, kde byla 1. kontrola. Ale protože jsme se krásně courali, už tam nebyla. Vyfotili jsme pomník, coby důkaz naší přítomnosti a šli směr Koloděje. Mezi poli po panelové cestě jsme došli k silnici a po ní do Koloděj. Podél panelky bylo množství černých skládek – fuj. Ale Koloděje se nám naopak zase moc líbily. Někteří se šli občerstvit do místní příjemné vinárny a my šli k zámku. Vrátili jsme se k ostatním a šli dál do Uhříněvsi. Z Nového náměstí kolem policie jsme podešli most a po zelené došli do Pitkovic. Kolem  třešňového sadu se stádem ovcí a lidmi pouštějícími draky jsme obešli Pitkovice a pokračovali podél Pitkovického potoku lesem. I zde jme se vyhybali bahýnku /ale nevadilo nám/, jinak krásná místa. Došli jsme na kraj Křeslic a k Dobré Vodě, kde jsme přešli na červenou. Tady už začalo chodit moc lidí na procházku po obědě za sluníčkem. Po pravém břehu Botiče jsme došli k jezu, kde byla 2. kontrola, ale protože jsme se courali, tak zde nebyla. V Petrovicích jsme odbočili vpravo k Hostivařské nádrži, která byla vypuštěná z důvodů odbahnění, což bylo zajímavé. Dokonce jsme šli kus po jejím dně. Překvapilo nás na této straně množství a velikost pařezů. Na protějším břehu, kde normálně lidi plavou, nebyly. Botič se celou nádrží kroutil jako had. Na konci byly základy kdysi velkého domu. Ulicemi jsme došli do cíle do Toulcova Dvoru. Ale raději jsem zavolala pořadateli Standovi Zemanovi, zda by na nás počkal, za což mu ještě jednou děkujeme. Trpělivě nám dal diplomy, vlaječky, tatranky a ještě nás po Dvoře provedl. Strávili jsme zde další příjemnou hodinku.

Další letošní slunná sobota, kterou jsme si všichni opravdu užívali. Bylo veselo a poznali jsme zajímavá místa okolo Prahy. Naši noví kamarádi byli taky moc fajn a doufáme, že oni byli taky spokojení.

Zápis: Marta