25. Máslovická šlápota

Účastníci: Marta, Věrka a Jirka

Vyrazili jsme za krásného slunečního počasí v 8.30 hod od Libeňského zámečku podél Vltavy natěšeni na hezký výlet. Podešli jsme rozestavěný nový Trojský most a stále podél Vltavy došli ke kanálu, kde jsme chvilku sledovali zápasící kanoisty s peřejemi. Pak jsme se zastavili a zvenčí si prohlédli restauraci a galerii Trojský kůň.

Minuli jsme Trojský zámek, ZOO až jsme došli mezi chatičky, kde jsme se dostali do rozhovoru s pánem, který zde stříhal stromky. Na pozemku bylo i „pole“ rychle  rostoucích topolů, což nás zaujalo a bavili jsme se právě o nich. Věrka věděla z pořadu Receptář, že si je mohou lidé vysazovat pro vlastní potřebu na topení. Mezi ty již vzrostlé se sází mladé a ty vzrostlé se pokácí na topení. Dobré.

Na rozcestí s tur. ukazatelem u Drahaňského údolí jsme šli stále rovně podél vody až do Klecan s přívozem a říčním zdymadlem. Zde bylo opravdu živo. Všude plno cyklistů, rodin s dětmi, bruslařů, pejskařů i turistů. Zde nás zaujaly ukazatele stezky Klecany křížek krážem. Ačkoli jsou Klecany nejmenším městem okresu Praha – východ, bylo tu přelidněno. Okolí láká k vycházkám a skýtá pěkný pohled na Prahu, památný Levý Hradec s vrchem Řivnáčem a meandry Vltavy.

Na opačném břehu na konci Roztok jsme viděli auta hasičů. Že by trénovali? No sucho je opravdu veliké a to by to hořelo.

Došli jsme k velkému kamenolomu a dál do Husince. Ani jsme nevěděli, že je u Prahy také Husinec. Touto malebnou vesničkou jsme vystoupali po silnici, a pak pěšinou na stráni na hl. silnici a odbočili vlevo. Za autobusovou zastávkou jsme řešili kudy dál. Nebyli jsme v tom sami. Hledal tam cestu téměř každý. Jirka měl s sebou mapu, z které jsme vyčetli, že máme jít na opačnou stranu, takže jsme se vrátili na místo odkud jsme vyšli na hl. silnici a pokračovali vpravo na konec Husince a zde odbočili vlevo mezi chaty. Polní cestou jsme došli k ovocným sadům a podél nich došli do vesnice Větrušice. Dále do osady Drasty a do Vodovod, kde jsme se na chvilku celí žízniví zastavili u rybníku v hospodě. Bylo sice zavřeno, poněvadž zde slavila jedna paní narozeniny, ale pití nám prodali a my ho s chutí venku na lavičce na sluníčku vypili a pokračovali po schodech nahoru. Vyšli jsme u opravené zvoničky. Údolí směrem z Vodovod bylo jedním z  oblíbených míst pro procházky básníka V.Hálka. V dálce jsme zahlédli haly bývalého továrního letiště Aero Vodochody.

Po silnici jsme vystoupali nahoru a pokračovali po rovině silnicí do Máslovic, na jejichž začátku parkovalo množství aut. Minuli jsme památný strom a vodárnu a došli ke stánku, kde byla pokladna. Zaplatili jsme 50,- Kč, dostali razítko a pásku na ruku a mohli jsme jít dále do centra dění na náves, kde byla řada stánků a hudba. Nejprve jsme si šli prohlédnout minimuzeum másla. Zde jsme si dali razítka a já si koupila tur. známku a vizitku. Mrkli jsme se, jak se stloukalo máslo a šli si sednout na lavičku, protože jsme se těšili na písničky Poutníků.

Po jejich vystoupení včetně známé Panenky, nás přivítala starostka a naučila nás písničku Vynášení smrti, kterou jsme dostali namnoženou na papírech a spolu s ostatními se vydali Máslovicemi dolů k Vltavě. V čele průvodu šel chlapec v kroji a nesl Moranu. Šli jsme kolem pomníku obětem války, kde nádherně kvetly krokusy všech barev, dále úzkou uličkou mezi domečky a cestičkou přírodní rezervací Máslovická stráň dolů k přívozu, kde je i velká budova výzkumného ústavu včelařství.

U přívozu jsme si všichni společně zazpívali naposledy písničku. Děti s Moranou nastoupily na loďku a převozník s nimi odplul na řeku, do které hodily Moranu spolu s množstvím dalších malých Moran.

Máslovičtí se vraceli zpět a my jsme si na chvilku sedli na břeh, najedli se a nechali se převézt na druhý břeh do Libčic. Prošli jsme je, ale nic nás zde nezaujalo, a tak jsme šli na nádraží a dojeli na Masarykovo nádraží, metrem na Smíchov a domů.

Výlet se nám moc líbil. Zase něco nového. Pořadatelům děkujeme.  Marta