13. Kouzlo zimního lesa

Účastníci: Marta a Jirka

Trasa: Hořovice - Rpety - vrch Ostrý - Felbabka (hospoda U Fabiána) - Podluhy (hospoda U Vyštejnů) - Hořovice

Konečně jsme dojeli na nádraží v Hořovicích. Vlaky měly opět zpoždění, i když v těchto mrazech se to dá pochopit. V Chuchli stál 20 min, pak před Třebání. Ale osobák počkal v Berouně, a tak jsme přece jen dojeli. Ráno bylo -17°C, přes poledne kolem -11°C, ale svítilo sluníčko a celý den bylo příjemně. Jelikož jsem se nabalila jako na hory, tak mi bylo teploučko.

Byla jsem moc ráda, že jsme se vydali na pochod, protože bylo pěkné mrazivé počasí, trasy byly super, poznali jsme nová krásná místa, malebné vesnice, kouzelnou zimní přírodu, zachovalé lesy, pěknou členitou krajinu a viděli několik zajímavostí např. rybaření tzv. jamkování, zabíjačku, setkání s turistou “Brdským Fabiánem“.

Po MTZ jsme šli od nádraží kolem rybníka na náměstí. Odtud po červené kolem hřbitova, který nás zaujal svým rozdělením na čtyři části a s nápisem na jednom ze vchodů: Po práci odpočinek. Za hřbitovem jsme procházeli mezi novými rodinnými domy k rozcestí s mapou, fotografiemi, odpočívadlem.

Polní cestou jsme došli do obce Rpety, která se nám moc líbila. Cestou se nám líbily všechny vesničky, byly upravené, měly náves s rybníkem, kapličkou. Za parčíkem s opravenou kapličkou, pomníkem byla restaurace Járy Cimrmana. Nejvíc nás zaujalo množství rybářů se svou zimní výbavou, kde byla i sekyrka, s kterou si vysekali díru do silného ledu a chytali ryby podobné pstruhům. Někteří z nich se již svým úlovkem pyšnili. Mnozí měli s sebou termosky či rovnou malou bombu a vařili. Velice mě to zaujalo a proto jsem fotila a fotila.

Z Rpet jsme pokračovali po červené lesem, kde bylo množství stop, krmelců a pod sněhem všude borůvčí. Chtělo by to sem zajít v létě. Došli jsme na rozcestí Lopatárna. Tento název nám řekli asi místní turisté. Odtud jsme šli po žluté dál lesem. Nejprve po rovince a pak mírným táhlým stoupáním k místu s ohništěm a vyhlídkou do údolí s tratí na Příbram, říčkou Litavkou a obcí Jince. Pohybovali jsme se chvíli okresem Beroun a chvíli okresem Příbram.

Vrch Ostrý  539 m jsme málem přešli, protože to už jsme šli po rovince a já si všimla kopce s dřevěnou hradbou, který jsem viděla na jedné z fotek. Na samotném vrcholu údajně kdysi stávala opevněná tvrz. Vyšplhali jsme se tam a ocitli se za palisádou, kde byli další turisti. Ještě mě zaujaly velké prohlubně všude okolo a cestou dolů. Proč to?

Naproti snad nejznámějšímu brdskému vrcholu Plešivec leží vrch Ostrý (pokud hledíte od Hořovic, je to ten táhlý kopec před mohutným Plešivcem). Sem se prý o filipojakubské noci slétaly čarodějnice a každý rozumný smrtelník se tomuto místu obloukem vyhýbal. Když už ne kvůli bosorkám, tak proto, že zde, stejně jako na Plešivci, působila banda Kubákových loupežníků, jejichž nenechavé prsty byly postrachem širého okolí.

Z Ostrého jsme sestoupili lesem, pak jsme šli po okraji lesa. Zde nás zase překvapilo množství a druhová bohatost ptactva. Také jsme si mohli na ceduli přečíst, že se zde těžila ruda, proto ty prohlubně. Na protější straně zbyla po těžbě ještě studna. První zprávy o dolování jsou z období kolem r. 1750.

Došli jsme na kraj obce Felbabka. Stojí na kraji vojenského pásma zóny A. U zamrzlého rybníčku byla opět informační cedule s fotkami. Na ní jsme si našli vyhlášenou hospodu U Fabiána. Vydali jsme se k ní na teplý čaj, ale pro nemoc bylo zavřeno, což nás mrzelo. A kde se vzal, tu se vzal „brdský Fabián“ s holí, kloboukem, vousy a v kraťasech. Chtěl jít taky do hospůdky. Byl z Plzně, pak jsme s ním ještě mluvili v cíli. Šli jsme dál po silnici a došli do Křešína. Také moc hezká vesnička. Zde jsme se zeptali slečny s bruslemi na hospodu. Poslala nás pod rybník, ale žádná zde nebyla. Zato se zde páslo stádo daňků. Podívali jsme se na mapu a zjistili, že jdeme sice po modré, ale opačným směrem, proto jsme se vrátili zpět do Felbabky a šli na křižovatce vpravo po silnici do obce Podluhy. I tady byla náves, ale rybník byl na kraji vesnice. Zde jsme zašli do otevřené hospody U Vyštejnů. Zrovna zde stála fronta na guláš, poněvadž hráči měli pauzu. Hráli velký turnaj v mariáši. Taky zajímavá hospoda – motorkářská. Ve vitrínách kromě trofejí motorkářských byla vystavena různá munice, helmy, maketa Aurory, hlava Stalina apod.. Výčepní byla taky postavička přinejmenším zvláštní. Vypili jsme grog a šli raději na čerstvý vzduch, protože zde bylo strašně nakouřeno.

Za vesnicí jsme odbočili vpravo do lesa a po zelené došli k hájovně U Krejcárků a stále po zelené lesem došli vrchem do Hořovic. Ulicemi jsme prošli na náměstí a dolů do cíle do Společenského domu. Dostali jsme krásný diplom, poseděli necelou hodinu, dali jsme si guláš a šli na nádraží. Nastoupili jsme do rychlíku a v Berouně přestoupili na osobák.

Pochod se nám moc líbil. Chceme se sem vrátit a ještě jednou si to projít třeba v létě. Pořadatelům děkujeme.   Marta